Všechno ukazuje na zlato. Kdo koupí neprohloupí.

S dalším podáním léku ve formě dalšího kola kvantitativního uvolňování dodal Bernanke ekonomice USA lék na nízkou likviditu. Tímto krokem se jen potvrzuje rozšířené mínění, že rozvinuté státy nemají fiskální disciplínu a místo toho naprostým uvolněním měnové politiky stimulují hospodářský růst.

Toto nalití peněz do systému okamžitě vystřelilo vzhůru cenu zlata i cenu akcií firem zabývajících se zlatem, což je dáno tím, že investoři se tím snaží ochránit reálnou hodnotu svých investic. V grafu je vidět silná korelace mezi rostoucí peněžní zásobou USA a rostoucí cenou zlata. Od roku 1984 peněžní zásoba roste a stejně roste i cena zlata.

Hodnota dolaru poklesla v důsledku uvolnění měnové politiky FEDem, což však není nic překvapivého, protože hodnoty dolaru a zlata jsou inverzně korelovány a zvýšení peněžní zásoby obecně způsobuje pokles hodnoty peněz. Prezident Nixon v roce 1971 ve své televizní řeči pronesl: „.. pokud patříte mezi většinu, která kupuje americké zboží, váš dolar bude zítra stejně silný, jako je tomu dnes...“

Když se podíváme na skutečnou hodnotu dolaru po 40 letech, tak zjišťujeme, že jeho dnešní hodnota je pouhých 17 centů. Tento dramatický pokles hodnoty dolaru jen zesiluje vývoj, ke kterému dochází ve zlatě.

Milton Friedman jednou prohlásil: „Pouze vlády dovedou vzít prvotřídní papír, potisknout ho inkoustem a způsobit, že výsledek je zcela bezcenný.“

V následujícím grafu je ukázáno, jakým způsobem se změnily trhy po opuštění zlatého standardu v roce 1971. Deutsche Bank ve své výzkumné práci uvádí: „..návrat ke zlatému standardu by byl katastrofou. Smrtící koktail nezvladatelných dluhů a nezvladatelného tištění nových peněz vytvořil zcela nový vývoj v řízení států.“